KCL, KVL, princip superpozice a Théveninův teorém. Naučíš se rozložit libovolný obvod na systém rovnic a elegantně ho vyřešit.
Čas na studium: přibližně 1,5 hodiny
Ohmův zákon skvěle funguje pro jediný rezistor připojený ke zdroji. Jakmile ale obvod obsahuje víc rezistorů, zdrojů nebo smyček, potřebujeme silnější nástroj. Ten nám dal německý fyzik Gustav Kirchhoff už v roce 1845, když mu bylo pouhých 21 let.
První Kirchhoffův zákon (KCL — Kirchhoff's Current Law) říká:
„Součet proudů vtékajících do uzlu se rovná součtu proudů z něj vytékajících."
Uzel je místo, kde se protínají aspoň tři vodiče. KCL je vlastně zákon zachování náboje — do uzlu nemůže zmizet ani z něj vzniknout elektrický náboj.
Alternativní zápis KCL: Σ I = 0 v uzlu, kde proudy vtékající mají + a vytékající − (nebo naopak — hlavní je konzistence). V praxi si vždy zvolíme orientaci šipek a pak dosadíme s příslušným znaménkem.
Druhý Kirchhoffův zákon (KVL) mluví o napětích v uzavřené smyčce. Smyčka je jakákoliv uzavřená dráha v obvodu — začneš v nějakém bodě, projdeš přes součástky a zdroje, a vrátíš se zpět.
„Součet všech napětí v uzavřené smyčce je roven nule."
To je vlastně zákon zachování energie — když se vrátíš do výchozího bodu, potenciál musí být stejný, jaký jsi opustil. Zdroje napětí potenciál zvedají (+U), spotřebiče (rezistory) ho snižují (−IR).
1. Zvol směr obcházení smyčky (libovolně po/proti směru hodinových ručiček).
2. Zdroj napětí: jdeš-li od − k +, píšeš +U. Jdeš-li od + k −, píšeš −U.
3. Rezistor: jdeš-li ve směru proudu, píšeš −IR (napětí klesá). Proti směru proudu: +IR.
Dva-smyčkový obvod (dvě nezávislé smyčky a jeden společný uzel) vyřešíme pomocí:
Dostaneme soustavu tří rovnic o třech neznámých proudech. Řešení je přímé — buď dosazením, nebo pomocí Cramerova pravidla.
Postup krok po kroku:
V obvodu s více nezávislými zdroji (napěťovými nebo proudovými) můžeme pro lineární součástky (rezistory, lineární zdroje) použít princip superpozice:
„Celkový proud (nebo napětí) ve větvi je součtem dílčích proudů (napětí) od jednotlivých zdrojů, působících samostatně."
Postup je elegantní — místo řešení jedné velké soustavy vyřešíš několik menších úloh, v každé je aktivní pouze jeden zdroj. Ostatní zdroje „deaktivuješ":
Výsledné dílčí proudy v dané větvi pak algebraicky sečteš (s ohledem na znaménka podle zvoleného směru).
Superpozice platí pouze pro lineární veličiny — napětí a proud. Pro výkon P = U·I = I²R neplatí. Výkon je kvadratický a superponované proudy se umocňují spolu se vzájemnými součiny, ne odděleně. Výkon musíš spočítat až na výsledném proudu, ne sčítáním dílčích výkonů.
Máš složitý obvod plný zdrojů a rezistorů a k jeho výstupu chceš připojit různé zátěže a počítat napětí/proudy? Místo řešení celé sítě pokaždé znovu použij Théveninův teorém (Léon Charles Thévenin, 1883):
„Libovolný lineární obvod se dvěma výstupními svorkami lze nahradit jediným napěťovým zdrojem UTh v sérii s rezistorem RTh."
Je to obrovská úspora práce — jakmile znáš UTh a RTh, pro každou zátěž RL stačí jeden dělič: I = UTh / (RTh + RL).
Krok 1 — UTh: odpoj zátěž a změř (nebo spočítej) napětí naprázdno mezi svorkami A–B. To je UTh.
Krok 2 — RTh: deaktivuj všechny nezávislé zdroje (napěťové → zkrat, proudové → rozpojení) a změř/vypočti odpor mezi svorkami A–B. To je RTh.
Krok 3 — verifikace: při zkratu (RL = 0) teče zkratový proud ISC = UTh / RTh. Tento vztah lze využít jako rychlou zkoušku.
Nortonův teorém (Edward Lawry Norton, 1926) je „dvojče" Théveninova teorému. Říká, že libovolný lineární obvod lze nahradit proudovým zdrojem IN paralelně s rezistorem RN.
Mezi oběma tvary existuje jednoduchá transformace:
Thévenin se hodí, když počítáš napětí na zátěži — stačí jeden napěťový dělič.
Norton je výhodný, když řešíš proud v jedné větvi paralelní sítě — lze elegantně použít proudové dělení.
Ve statických úlohách je volba jen kosmetická; v AC obvodech (později) to ale často rozhoduje o rychlosti řešení.
Praktická otázka: jakou zátěž RL připojit, aby z ní zdroj (reprezentovaný Théveninovým ekvivalentem) dodal maximální výkon? Výkon na zátěži je:
Derivací podle RL a hledáním maxima dostaneme elegantní výsledek:
Při RL = RTh se přenáší maximum výkonu do zátěže — ale účinnost je jen 50 %, protože stejný výkon se ztrácí v RTh. V silnoproudé technice (distribuce energie) preferujeme účinnost: RL ≫ RTh. V signálových obvodech (zesilovače, antény) zase hraje roli maximální přenos — proto se dělá impedanční přizpůsobení.
Kompletní řešení krok po kroku s chybovým rozborem
Dvousmyčkový obvod: zdroj U = 12 V, R₁ = 100 Ω v horní větvi, R₂ = 200 Ω v pravé větvi a R₃ = 300 Ω ve společné středové větvi (viz schéma v sekci 4.3). Najdi proudy I₁ (zdrojem), I₂ (R₂) a I₃ (R₃).
Krok 1 — volba směrů. I₁ z plusu baterie doprava přes R₁ do uzlu A. I₃ z A dolů přes R₃ do uzlu B. I₂ vytéká z A vpravo přes R₂ a kolem zpět do B. V uzlu A tedy I₁ vtéká a I₂, I₃ vytékají.
Krok 2 — KCL v uzlu A.
I₁ = I₂ + I₃ (rovnice 1)
Krok 3 — KVL smyčka L1 (obsahuje zdroj, R₁ a R₃, obcházíme po směru I₁):
+12 − 100·I₁ − 300·I₃ = 0 (rovnice 2)
Krok 4 — KVL smyčka L2 (obsahuje R₃ a R₂, obcházíme tak, že na R₃ jdeme proti I₃ a přes R₂ po směru I₂):
+300·I₃ − 200·I₂ = 0 ⇒ I₂ = 1,5 · I₃ (rovnice 3)
Krok 5 — dosazení. Z (1) a (3): I₁ = 1,5·I₃ + I₃ = 2,5·I₃. Dosadíme do (2):
12 − 100·(2,5·I₃) − 300·I₃ = 0
12 = 250·I₃ + 300·I₃ = 550·I₃
I₃ = 12 / 550 ≈ 21,8 mA
Krok 6 — zpětné dopočty.
I₂ = 1,5 · 21,8 mA ≈ 32,7 mA
I₁ = 2,5 · 21,8 mA ≈ 54,5 mA
Krok 7 — kontrola KCL: I₂ + I₃ = 32,7 + 21,8 = 54,5 mA = I₁ ✓
Krok 8 — kontrola KVL L1: 12 − 100·0,0545 − 300·0,0218 = 12 − 5,45 − 6,54 ≈ 0,01 V (zaokrouhlovací chyba — v pořádku) ✓
Past 1 — špatné znaménko u zdroje. Pokud obcházíš smyčku a vstupuješ do baterie z „+" pólu, musíš napsat −U. Běžná chyba: psát pokaždé +U. Kontrola: po doplnění rovnic vždy zkontroluj KCL v každém uzlu.
Past 2 — záměna proudu v paralelní větvi. Pokud R₃ sdílí větev mezi smyčkami, proud skrz R₃ v našem příkladu odpovídá pouze I₃, nikoli „I₁ přes R₃". Orientace šipek v KVL je nezávislá na volbě smyčky.
Past 3 — záporný proud je OK. Pokud řešení vyjde záporné, znamená to jen, že reálný směr je opačný, než jsi zvolil. Neznamená to chybu!
Klíčové vzorce, pravidla a kvízy pro ověření znalostí
Do hlavního přívodu rozvaděče vtéká proud 25 A. Tři okruhy odebírají 8 A, 6 A a 7 A. Kolik proudu zbývá pro čtvrtý okruh?
Rezistor R = 100 Ω je napájen dvěma paralelními zdroji: U₁ = 10 V (přes R₁ = 50 Ω) a U₂ = 6 V (přes R₂ = 50 Ω). Najdi proud rezistorem R pomocí superpozice.
1) Jen U₁ (U₂ → zkrat): R₂ skončí paralelně s R. Req = R₁ + (R₂∥R) = 50 + (50·100)/150 = 50 + 33,33 = 83,33 Ω. Proud z U₁: 10/83,33 = 120 mA. Dělič: proud přes R = 120 · 50/150 = 40 mA.
2) Jen U₂ (U₁ → zkrat): analogicky R₁ paralelně s R. Proud z U₂: 6/83,33 = 72 mA. Přes R: 72 · 50/150 = 24 mA.
3) Součet: IR = 40 + 24 = 64 mA.
Obvod: 24 V → R₁ = 200 Ω → A → R₂ = 400 Ω → GND (B). Najdi Théveninův ekvivalent na A–B a výkon zátěže RL = 150 Ω připojené mezi A a B.
UTh = 24 · R₂/(R₁+R₂) = 24 · 400/600 = 16 V.
RTh = R₁ ∥ R₂ = (200·400)/600 = 133,3 Ω.
Proud zátěží: IL = UTh / (RTh + RL) = 16 / (133,3 + 150) = 16 / 283,3 ≈ 56,5 mA.
Výkon zátěže: PL = IL² · RL = (0,0565)² · 150 ≈ 0,479 W = 479 mW.
Shrnutí lekce 4
Test z lekce 4
Opakovací test: Lekce 1–4