O mně Portfolio Blog Kurzy Kontakt
Zpět na osnovu kurzu
Lekce 4 z 25

Kirchhoffovy zákony — analýza složitých obvodů

KCL, KVL, princip superpozice a Théveninův teorém. Naučíš se rozložit libovolný obvod na systém rovnic a elegantně ho vyřešit.

⏱ 2,5 h
1,5 h teorie + 1 h praxe
Pokročilý

Část 1 — Teorie

Čas na studium: přibližně 1,5 hodiny

4.1 KCL — Kirchhoffův proudový zákon

Ohmův zákon skvěle funguje pro jediný rezistor připojený ke zdroji. Jakmile ale obvod obsahuje víc rezistorů, zdrojů nebo smyček, potřebujeme silnější nástroj. Ten nám dal německý fyzik Gustav Kirchhoff už v roce 1845, když mu bylo pouhých 21 let.

První Kirchhoffův zákon (KCL — Kirchhoff's Current Law) říká:

„Součet proudů vtékajících do uzlu se rovná součtu proudů z něj vytékajících."

Uzel je místo, kde se protínají aspoň tři vodiče. KCL je vlastně zákon zachování náboje — do uzlu nemůže zmizet ani z něj vzniknout elektrický náboj.

Σ Iin = Σ Iout
A I₁ = 2 A I₂ = 3 A I₃ = 4 A I₄ = ? I₁ + I₂ = I₃ + I₄ → 2 + 3 = 4 + I₄
Uzel A: dva proudy vtékají (oranžové) a dva vytékají (modré). Neznámý proud I₄ dopočteme z rovnice KCL.

Znaménková konvence

Alternativní zápis KCL: Σ I = 0 v uzlu, kde proudy vtékající mají + a vytékající − (nebo naopak — hlavní je konzistence). V praxi si vždy zvolíme orientaci šipek a pak dosadíme s příslušným znaménkem.

Okamžitý příklad
Do uzlu přitékají proudy 2 A a 3 A, jeden vodič odvádí 4 A. Kolik odvádí druhý vodič?
I₄ = 2 + 3 − 4 = 1 A

🏭 V praxi: kde KCL používáme

  • Rozvaděč v domě — z hlavního přívodu se proud rozděluje do jednotlivých jističů. Součet proudů všech okruhů se musí rovnat proudu na hlavním přívodu.
  • Paralelní rezistory — při paralelním řazení se proud „dělí" mezi větve podle jejich vodivosti. KCL říká, kolik proudu teče kterou větví.
  • Uzly napájení IC obvodu — každý pin čipu, který spotřebovává proud, se počítá jako odvod z napájecího uzlu VCC.

4.2 KVL — Kirchhoffův napěťový zákon

Druhý Kirchhoffův zákon (KVL) mluví o napětích v uzavřené smyčce. Smyčka je jakákoliv uzavřená dráha v obvodu — začneš v nějakém bodě, projdeš přes součástky a zdroje, a vrátíš se zpět.

„Součet všech napětí v uzavřené smyčce je roven nule."

To je vlastně zákon zachování energie — když se vrátíš do výchozího bodu, potenciál musí být stejný, jaký jsi opustil. Zdroje napětí potenciál zvedají (+U), spotřebiče (rezistory) ho snižují (−IR).

Σ U = 0
+ − 12V R₁ = 100Ω U_R1 = I · 100 R₂ = 200Ω I 12 − I · 100 − I · 200 = 0
Jednoduchá smyčka se zdrojem 12 V a dvěma rezistory. Suma napětí: +12 − U_R1 − U_R2 = 0, odkud I = 12/300 = 40 mA.

Pravidlo znamének při obcházení smyčky

1. Zvol směr obcházení smyčky (libovolně po/proti směru hodinových ručiček).
2. Zdroj napětí: jdeš-li od − k +, píšeš +U. Jdeš-li od + k −, píšeš −U.
3. Rezistor: jdeš-li ve směru proudu, píšeš −IR (napětí klesá). Proti směru proudu: +IR.

Okamžitý příklad
Ve smyčce je zdroj 9 V a dva rezistory 50 Ω a 100 Ω v sérii. Kolik je proud I?
9 − 50·I − 100·I = 0 ⇒ I = 9/150 = 60 mA

4.3 Analýza smyček — dva KVL + KCL

Dva-smyčkový obvod (dvě nezávislé smyčky a jeden společný uzel) vyřešíme pomocí:

  • 1 rovnice KCL v uzlu, kde se smyčky potkávají (vztah mezi proudy)
  • 2 rovnice KVL, jednu pro každou smyčku

Dostaneme soustavu tří rovnic o třech neznámých proudech. Řešení je přímé — buď dosazením, nebo pomocí Cramerova pravidla.

Postup krok po kroku:

  1. Nakresli obvod a označ všechny uzly písmeny.
  2. Zvol orientaci a směry proudů (I₁, I₂, I₃) — šipky.
  3. Napiš KCL v každém uzlu (pokud jsou N uzlů, získáš N−1 nezávislých rovnic).
  4. Vyber smyčky a napiš KVL pro každou z nich.
  5. Řeš soustavu rovnic.
  6. Záporný výsledek u proudu znamená, že skutečný směr je opačný než tvá šipka.
+ − U=12V R₁=100Ω R₃=300Ω R₂=200Ω A B I₁ I₂ I₃ ↺ L1 ↺ L2
Dvě smyčky L1 a L2 sdílejí větev přes R₃ a uzly A, B. V uzlu A platí KCL: I₁ = I₂ + I₃. Dvě KVL rovnice dávají soustavu se třemi neznámými.
Okamžitý příklad — sestavení soustavy
Pro obvod z obrázku (U=12V, R₁=100Ω, R₂=200Ω, R₃=300Ω) napiš 3 rovnice:
KCL (A): I₁ − I₂ − I₃ = 0
KVL L1: 12 − 100·I₁ − 300·I₃ = 0
KVL L2: 300·I₃ − 200·I₂ = 0

4.4 Princip superpozice

V obvodu s více nezávislými zdroji (napěťovými nebo proudovými) můžeme pro lineární součástky (rezistory, lineární zdroje) použít princip superpozice:

„Celkový proud (nebo napětí) ve větvi je součtem dílčích proudů (napětí) od jednotlivých zdrojů, působících samostatně."

Postup je elegantní — místo řešení jedné velké soustavy vyřešíš několik menších úloh, v každé je aktivní pouze jeden zdroj. Ostatní zdroje „deaktivuješ":

  • Napěťový zdroj nahradíš zkratem (U = 0 V)
  • Proudový zdroj nahradíš rozpojením (I = 0 A)

Výsledné dílčí proudy v dané větvi pak algebraicky sečteš (s ohledem na znaménka podle zvoleného směru).

Originál U₁ U₂ I = ? dva aktivní zdroje = Jen U₁ U₁ zkrat I' + Jen U₂ zkrat U₂ I''
Princip superpozice: celkový proud I = I' + I''. Každý zdroj se uplatní samostatně, ostatní jsou deaktivované (napěťový → zkrat).

⚠ Pozor — neplatí pro výkon!

Superpozice platí pouze pro lineární veličiny — napětí a proud. Pro výkon P = U·I = I²R neplatí. Výkon je kvadratický a superponované proudy se umocňují spolu se vzájemnými součiny, ne odděleně. Výkon musíš spočítat až na výsledném proudu, ne sčítáním dílčích výkonů.

Okamžitý příklad
Obvod má dva zdroje. Zdroj U₁ samostatně vyvolá v rezistoru R proud 0,4 A, zdroj U₂ samostatně 0,3 A (ve stejném směru). Jaký proud teče při obou aktivních?
I = 0,4 + 0,3 = 0,7 A

4.5 Théveninův teorém

Máš složitý obvod plný zdrojů a rezistorů a k jeho výstupu chceš připojit různé zátěže a počítat napětí/proudy? Místo řešení celé sítě pokaždé znovu použij Théveninův teorém (Léon Charles Thévenin, 1883):

„Libovolný lineární obvod se dvěma výstupními svorkami lze nahradit jediným napěťovým zdrojem UTh v sérii s rezistorem RTh."

Je to obrovská úspora práce — jakmile znáš UTh a RTh, pro každou zátěž RL stačí jeden dělič: I = UTh / (RTh + RL).

UTh = Uotevřené svorky | RTh = Rviděný ze svorek
Libovolný lineární obvod A B Thévenin + − U_Th R_Th A B
Théveninův ekvivalent: celý obvod s libovolným počtem zdrojů a rezistorů zredukujeme na jeden zdroj U_Th a jeden rezistor R_Th. Z pohledu svorek A–B se chová identicky.

Postup výpočtu Théveninova ekvivalentu

Krok 1 — UTh: odpoj zátěž a změř (nebo spočítej) napětí naprázdno mezi svorkami A–B. To je UTh.
Krok 2 — RTh: deaktivuj všechny nezávislé zdroje (napěťové → zkrat, proudové → rozpojení) a změř/vypočti odpor mezi svorkami A–B. To je RTh.
Krok 3 — verifikace: při zkratu (RL = 0) teče zkratový proud ISC = UTh / RTh. Tento vztah lze využít jako rychlou zkoušku.

Okamžitý příklad — jednoduchý dělič
Dělič: 12 V → R₁ = 100 Ω → uzel A → R₂ = 200 Ω → GND (B). Najdi Théveninův ekvivalent na svorkách A–B.
UTh = 12 · R₂/(R₁+R₂) = 12 · 200/300 = 8 V
RTh = R₁ ∥ R₂ = 100·200/300 = 66,7 Ω

4.6 Nortonův ekvivalent

Nortonův teorém (Edward Lawry Norton, 1926) je „dvojče" Théveninova teorému. Říká, že libovolný lineární obvod lze nahradit proudovým zdrojem IN paralelně s rezistorem RN.

Mezi oběma tvary existuje jednoduchá transformace:

IN = UTh / RTh | RN = RTh

💡 Kdy kterou formu použít?

Thévenin se hodí, když počítáš napětí na zátěži — stačí jeden napěťový dělič.
Norton je výhodný, když řešíš proud v jedné větvi paralelní sítě — lze elegantně použít proudové dělení.
Ve statických úlohách je volba jen kosmetická; v AC obvodech (později) to ale často rozhoduje o rychlosti řešení.

Okamžitý příklad
Z předchozího děliče: UTh = 8 V, RTh = 66,7 Ω. Jaký Nortonův ekvivalent?
IN = 8 / 66,7 = 120 mA, RN = 66,7 Ω

4.7 Maximální přenos výkonu

Praktická otázka: jakou zátěž RL připojit, aby z ní zdroj (reprezentovaný Théveninovým ekvivalentem) dodal maximální výkon? Výkon na zátěži je:

PL = UTh² · RL / (RTh + RL)²

Derivací podle RL a hledáním maxima dostaneme elegantní výsledek:

RL = RTh ⇒ Pmax = UTh² / (4 · RTh)

⚠ Účinnost vs. přenos výkonu

Při RL = RTh se přenáší maximum výkonu do zátěže — ale účinnost je jen 50 %, protože stejný výkon se ztrácí v RTh. V silnoproudé technice (distribuce energie) preferujeme účinnost: RL ≫ RTh. V signálových obvodech (zesilovače, antény) zase hraje roli maximální přenos — proto se dělá impedanční přizpůsobení.

🏭 V praxi: impedanční přizpůsobení

  • RF a antény — vysílač má typicky 50 Ω výstup, anténa musí mít 50 Ω vstup, kabel 50 Ω charakteristickou impedanci. Jinak se výkon odráží.
  • Audio — reproduktory 4–8 Ω odpovídají výstupnímu odporu zesilovače. Špatně zvolený reproduktor vede k nízkému výkonu nebo spálenému koncovému stupni.
  • Solární panely — regulátory MPPT (Maximum Power Point Tracking) průběžně mění zátěž tak, aby panel pracoval v bodě maximálního přenosu výkonu.
Okamžitý příklad
Zdroj má UTh = 12 V a RTh = 50 Ω. Jaká zátěž RL přenese maximální výkon a kolik to dělá?
RL = RTh = 50 Ω
Pmax = UTh² / (4 · RTh) = 144 / 200 = 0,72 W

Část 2 — Propracovaný příklad: dva-smyčkový obvod

Kompletní řešení krok po kroku s chybovým rozborem

Zadání

Dvousmyčkový obvod: zdroj U = 12 V, R₁ = 100 Ω v horní větvi, R₂ = 200 Ω v pravé větvi a R₃ = 300 Ω ve společné středové větvi (viz schéma v sekci 4.3). Najdi proudy I₁ (zdrojem), I₂ (R₂) a I₃ (R₃).

Krok 1 — volba směrů. I₁ z plusu baterie doprava přes R₁ do uzlu A. I₃ z A dolů přes R₃ do uzlu B. I₂ vytéká z A vpravo přes R₂ a kolem zpět do B. V uzlu A tedy I₁ vtéká a I₂, I₃ vytékají.

Krok 2 — KCL v uzlu A.

I₁ = I₂ + I₃ (rovnice 1)

Krok 3 — KVL smyčka L1 (obsahuje zdroj, R₁ a R₃, obcházíme po směru I₁):

+12 − 100·I₁ − 300·I₃ = 0 (rovnice 2)

Krok 4 — KVL smyčka L2 (obsahuje R₃ a R₂, obcházíme tak, že na R₃ jdeme proti I₃ a přes R₂ po směru I₂):

+300·I₃ − 200·I₂ = 0 ⇒ I₂ = 1,5 · I₃ (rovnice 3)

Krok 5 — dosazení. Z (1) a (3): I₁ = 1,5·I₃ + I₃ = 2,5·I₃. Dosadíme do (2):

12 − 100·(2,5·I₃) − 300·I₃ = 0
12 = 250·I₃ + 300·I₃ = 550·I₃
I₃ = 12 / 550 ≈ 21,8 mA

Krok 6 — zpětné dopočty.

I₂ = 1,5 · 21,8 mA ≈ 32,7 mA
I₁ = 2,5 · 21,8 mA ≈ 54,5 mA

Krok 7 — kontrola KCL: I₂ + I₃ = 32,7 + 21,8 = 54,5 mA = I₁ ✓

Krok 8 — kontrola KVL L1: 12 − 100·0,0545 − 300·0,0218 = 12 − 5,45 − 6,54 ≈ 0,01 V (zaokrouhlovací chyba — v pořádku) ✓

Výsledek: I₁ ≈ 54,5 mA, I₂ ≈ 32,7 mA, I₃ ≈ 21,8 mA

⚠ Chybový rozbor — časté pasti

Past 1 — špatné znaménko u zdroje. Pokud obcházíš smyčku a vstupuješ do baterie z „+" pólu, musíš napsat −U. Běžná chyba: psát pokaždé +U. Kontrola: po doplnění rovnic vždy zkontroluj KCL v každém uzlu.

Past 2 — záměna proudu v paralelní větvi. Pokud R₃ sdílí větev mezi smyčkami, proud skrz R₃ v našem příkladu odpovídá pouze I₃, nikoli „I₁ přes R₃". Orientace šipek v KVL je nezávislá na volbě smyčky.

Past 3 — záporný proud je OK. Pokud řešení vyjde záporné, znamená to jen, že reálný směr je opačný, než jsi zvolil. Neznamená to chybu!

Část 3 — Shrnutí a test

Klíčové vzorce, pravidla a kvízy pro ověření znalostí

Příklad 1 — KCL v rozvaděči

Do hlavního přívodu rozvaděče vtéká proud 25 A. Tři okruhy odebírají 8 A, 6 A a 7 A. Kolik proudu zbývá pro čtvrtý okruh?

KCL: 25 = 8 + 6 + 7 + I₄ ⇒ I₄ = 25 − 21 = 4 A.
I4 = 4 A

Příklad 2 — Superpozice se dvěma zdroji

Rezistor R = 100 Ω je napájen dvěma paralelními zdroji: U₁ = 10 V (přes R₁ = 50 Ω) a U₂ = 6 V (přes R₂ = 50 Ω). Najdi proud rezistorem R pomocí superpozice.

1) Jen U₁ (U₂ → zkrat): R₂ skončí paralelně s R. Req = R₁ + (R₂∥R) = 50 + (50·100)/150 = 50 + 33,33 = 83,33 Ω. Proud z U₁: 10/83,33 = 120 mA. Dělič: proud přes R = 120 · 50/150 = 40 mA.

2) Jen U₂ (U₁ → zkrat): analogicky R₁ paralelně s R. Proud z U₂: 6/83,33 = 72 mA. Přes R: 72 · 50/150 = 24 mA.

3) Součet: IR = 40 + 24 = 64 mA.

IR = 64 mA

Příklad 3 — Théveninův ekvivalent a zátěž

Obvod: 24 V → R₁ = 200 Ω → A → R₂ = 400 Ω → GND (B). Najdi Théveninův ekvivalent na A–B a výkon zátěže RL = 150 Ω připojené mezi A a B.

UTh = 24 · R₂/(R₁+R₂) = 24 · 400/600 = 16 V.
RTh = R₁ ∥ R₂ = (200·400)/600 = 133,3 Ω.

Proud zátěží: IL = UTh / (RTh + RL) = 16 / (133,3 + 150) = 16 / 283,3 ≈ 56,5 mA.

Výkon zátěže: PL = IL² · RL = (0,0565)² · 150 ≈ 0,479 W = 479 mW.

UTh = 16 V, RTh = 133,3 Ω, PL ≈ 479 mW
📋

Shrnutí lekce 4

Klíčové vzorce a pravidla

📝

Test z lekce 4

5 otázek · KCL/KVL · Thévenin · superpozice

🏆

Opakovací test: Lekce 1–4

10 otázek · kumulativní opakování