O mnePortfolioBlogKurzyKontakt
Zpět na osnovu kurzu
Lekce 19 z 25 · 🔌 Fáze 4

Jak si čipy povídají

Čip sám nic moc neumí — musí si povídat se senzory, displeji, s počítačem. Tři nejčastější způsoby (UART, I²C, SPI) vysvětlené jako telefonát, školní třída a šéf se zaměstnanci. Žádné složité definice, jen analogie a jednoduchý kód.
⏱ 2 h
(1 h teorie + 1 h praxe)
Začátečník

Část 1 — Teorie

Jak si čipy mezi sebou posílají zprávy (s analogiemi na reálný svět)

⏱ Čas na studium: přibližně 1 hodina

💬 19.1 Proč si čipy musí povídat?

Představ si mikrokontrolér (MCU, viz L16) jako malý mozek. Mozek sám o sobě nic neudělá — musí komunikovat s ostatními částmi těla: očima, ušima, rukama. U elektroniky je to stejné. MCU musí:

  • Číst senzory — teplotu, vlhkost, pohyb, zrychlení. Tyhle zprávy přicházejí do čipu.
  • Ovládat výstupy — displej, relé, motor, rádio. Zprávy jdou ven z čipu.
  • Mluvit s počítačem — nahrát program, posílat data, ladit. Zprávy jdou oběma směry.

Všechny tyhle zprávy se přenášejí po drátech (vodičích). A tady začíná otázka: kolik drátů a jak rychle?

UART MCU zařízení 2 dráty, 1:1 (TX↔RX) I²C Master S1 S2 S3 SDASCL 2 sdílené dráty, každý slave má adresu SPI Master S1 S2 MOSI/MISO/SCK CS1CS2
Tři způsoby zapojení. UART: spojení 1:1, dva dráty. I²C: jedna sdílená dvoudrátová sběrnice, každý obvod má adresu. SPI: sdílené tři dráty (MOSI/MISO/SCK) + samostatný výběrový vodič CS pro každý obvod (= nejrychlejší, ale nejvíc drátů).

💬 Co to znamená: paralelně vs. sériově?

To jsou dva základní způsoby, jak po drátech poslat třeba jeden bajt (8 bitů = 8 nul a jedniček).

  • Paralelně = všech 8 bitů najednou, každý po svém drátu. Potřebuješ 8 drátů. Rychlé, ale drahé — hodně pinů na čipu, velký konektor, drahý kabel. Dřív PC tiskárny (LPT port).
  • Sériově = bity za sebou, po jednom. Potřebuješ jen 1 drát (+ zem). Pomalejší, ale jednoduché a levné. USB, Ethernet, SATA — všechno dnes je sériové.

Analogie: paralelně je jako 8-proudová dálnice (všechno najednou), sériově je úzká cestička (auta jedou za sebou, ale velmi rychle).

💡 Proč dnes sériově vyhrálo nad paralelně? Paralelní přenos vypadá „rychlejší", ale je tu zrádnost: když jede 8 signálů vedle sebe po 1 metru, každý dorazí s malinko jinou chybou času (tzv. „skew"). Nad 100 MHz už to nejde srovnat. Sériově na 1 drátu tenhle problém není — výsledek: jedno vlákno SATA (6 Gbit/s) poráží starý 8-vodičový PATA (133 MB/s) 6×.

🔁 19.2 Tři způsoby: simplex, half-duplex, full-duplex

Než se podíváme na konkrétní protokoly, je dobré vědět, že komunikaci dělíme do tří typů podle kdo kdy může mluvit:

📻 Simplex — jen jedním směrem

Jeden mluví, druhý jen poslouchá. Nikdy to neotočíš.

  • Analogie: rozhlasové vysílání. ČRo vysílá, ty posloucháš. Ty na ČRo nemůžeš odpovědět.
  • Elektronika: senzor teploty, který pořád vysílá číslo (moc se dnes nepoužívá).

📞 Half-duplex — obousměrně, ale ne najednou

Oba mohou mluvit, ale musí se střídat. Když mluví jeden, druhý poslouchá.

  • Analogie: vysílačka („walkie-talkie"). Zmáčkneš tlačítko, řekneš „Prosím hlaste se, přepínám", pustíš tlačítko a posloucháš. Druhý udělá to samé. Když oba mluví najednou, nerozumíš nic.
  • Elektronika: I²C (viz níže), RS-485 sběrnice, Bluetooth.

☎️ Full-duplex — oba mluví najednou

Oba mohou mluvit i poslouchat současně. Má to vždy dva zvláštní dráty: jeden pro směr A→B, druhý pro směr B→A.

  • Analogie: telefonát. Ty mluvíš a zároveň slyšíš druhého. Máš v uchu sluchátko (vstup) a před pusou mikrofon (výstup) — dvě oddělené cesty.
  • Elektronika: UART (TX pro odesílání, RX pro příjem), SPI, Ethernet.
  • Proč „duplex"? Latinsky „duo" (dva) + „plex" (spletené dohromady). Dvě cesty zároveň.
💡 Shrnutí jednou větou: Simplex = jednosměrná ulice. Half-duplex = jednoproudová silnice s výhybnou — auta jedou buď tam nebo zpět. Full-duplex = dvouproudová dálnice — v obou směrech najednou.

📨 19.3 UART — nejjednodušší způsob, jak poslat zprávu

UART je nejstarší a nejjednodušší sériový protokol — ze 70. let. Když z Arduina posíláš zprávu na Serial Monitor v počítači, uvnitř to jede přes UART. Když připojíš Bluetooth nebo GPS modul, taky UART.

Jak to vypadá fyzicky? Dva dráty + zem:

  • TX (Transmit = „já vysílám") — pin, po kterém jdou bity ven z čipu.
  • RX (Receive = „já přijímám") — pin, po kterém bity dovnitř čipu.
  • GND (Ground = „zem") — společná referenční úroveň napětí, bez ní by to nefungovalo.

Propojení dvou zařízení: TX jednoho → RX druhého. A naopak. Překřížené jako hadice u dvou zahradních kohoutků.

💬 Co to znamená: baud rate?

Baud je rychlost — kolik bitů za sekundu se posílá. Vyslovuje se „bód". Typické hodnoty: 9600, 38400, 115200, 921600.

  • Analogie: baud = kolikrát za sekundu piskneš písmenko. 9600 baud = 9600 pípnutí za sekundu = zhruba 960 znaků textu (10 bitů na znak).
  • Obě strany se musí dohodnout předem, jakou rychlostí budou mluvit. Když nastavíš na Arduinu 115200 a v Serial Monitoru 9600, uvidíš krakatice.
  • Proč zrovna 115200? Je to standardní hodnota (historicky z modemů), dnes nejčastější default pro debug výpisy.

✉️ Co to znamená: rámec (frame) a 8N1?

Jeden bajt (8 bitů) se nepošle „nahý" — má kolem sebe obálku, abychom věděli, kde začíná a kde končí. Tahle obálka se jmenuje rámec.

Nejčastější nastavení je 8N1:

  • 1× start bit — „Pozor, začínám mluvit!" (vždy logická 0)
  • 8× data bit — samotný bajt (tvoje zpráva)
  • N = No parity — žádný kontrolní bit navíc (stará zbytečnost)
  • 1× stop bit — „A konec." (vždy logická 1)

Celkem 10 bitů na 1 bajt. Proto při 115200 baudu pošleš 11 520 bajtů/s (baud ÷ 10).

Rychlost UART 8N1
bajtů/s = baud / 10

⚠️ UART nemá „hodiny" (clock) — obě strany si ho musí udržet samy

UART je asynchronní — nikdo neposílá metronom. Každá strana má svůj vlastní oscilátor (zdroj hodin uvnitř čipu). Pokud jeden oscilátor běží o 2 % jinak, zprávy se rozpadnou.

Levný interní RC oscilátor v AVR má přesnost ±1,5 % při pokojové teplotě, ale při −20 °C nebo +80 °C klidne posune o 10 %. Pro UART vyšší než 9600 baud proto použij krystal (přesnost 20 ppm, tedy 0,002 %).

ppm = parts per million, „dílů v milionu" — 1 ppm = 0,0001 %. 20 ppm krystal se zpožďuje max 1 sekundu za 14 hodin.

Okamžitý příklad
Arduino na 115200 baud pošle slovo „Hello" (5 znaků). Jak dlouho to bude trvat?
Každý znak je 10 bitů (8N1). 5 znaků × 10 bitů = 50 bitů. Při 115200 baud trvá 1 bit = 1/115200 s ≈ 8,7 µs. Celkem 50 × 8,7 µs = 435 µs. Tedy skoro polovinu milisekundy — pro člověka okamžitě, pro MCU tisíce taktů CPU. Proto se pro dlouhé výpisy používají vyšší baud rate, aby CPU nestál zbytečně dlouho.

🏫 19.4 I²C — třída žáků s učitelem na 2 drátech

I²C (čti „I kvadrát C", anglicky „I squared C" nebo „I two C") je chytrý protokol, který umí na pouhých 2 drátech připojit až 127 zařízení. Jak to je možné? Má to systém.

Dva dráty:

  • SDA (Serial Data) — drát, po kterém jdou samotná data (bity zprávy).
  • SCL (Serial Clock) — drát s hodinami. Tady teď přijde pojem.

⏱️ Co to znamená: clock (hodinový signál)?

Na rozdíl od UART (který se musí dohodnout předem), I²C má vyhrazený drát pro metronom. Po drátu SCL jede obdélníkový signál 0-1-0-1-0-1… a oba účastníci ho slyší.

  • Analogie: učitel klepe na lavici → „teď", „teď", „teď". Na každé klepnutí žák přečte jednu písmenu z tabule (SDA). Není třeba se dohadovat na rychlosti — každý hraje podle klepání.
  • Výhoda: můžeš měnit rychlost úplně libovolně (100 kHz pro klidné senzory, 1 MHz pro rychlé), obě strany to poznají automaticky. U UART by to znamenalo „slyším krakatice".
  • Nevýhoda: jeden drát navíc vůči simple UART.

👨‍🏫 Co to znamená: master a slave?

Na I²C sběrnici je jeden šéf (master) a mnoho podřízených (slaves). Master tahle za nitky — rozhoduje, kdy někdo mluví.

  • Master (typicky tvůj MCU) generuje hodinový signál SCL a posílá dotazy. „Teploměre číslo 72, řekni mi teplotu."
  • Slave (senzor, EEPROM paměť, displej) čeká, až ho master osloví jménem. Pak odpoví. Nikdy nezačne sám.
  • Analogie: školní třída. Učitel (master) se ptá: „Kačko Nováková, dej mi výsledek." Kačka odpoví, ostatní mlčí. Nikdo neskáče do řeči.

Pozn.: I²C teoreticky umí i „multi-master", kdy jsou šéfové dva, ale pro hobby 99 % případů = jeden MCU a mnoho senzorů.

🏠 Co to znamená: adresa (7-bit)?

Každý slave má svou adresu — něco jako jméno nebo PSČ. Při 7 bitech máš rozsah 0 až 127, tedy 128 možných adres. Několik je rezervovaných, takže reálně cca 112.

  • Analogie: panelák se 128 byty. Každý byt má číslo. Listonoš (master) zaklepe na „byt 104" — odpoví jen paní Nováková, ostatní mlčí.
  • Adresu nastavuje výrobce čipu — najdeš ji v datasheetu. Typické: teploměr BME280 má 0x76 (hex) = 118 (decimálně). OLED displej SSD1306 má 0x3C = 60.
  • Některé čipy mají volitelnou adresu (pin A0 dolů/nahoru) — můžeš mít dva BME280 na stejné sběrnici, jeden s 0x76, druhý s 0x77.

⬆️ Co to znamená: open-drain a pull-up?

I²C má zvláštní elektrický trik. Drát SDA (a stejně tak SCL) je open-drain. Každý účastník ho umí stáhnout k zemi (logická 0), ale nikdo ho neumí zvednout do napájení (logická 1). Proto musíš přidat pull-up rezistory — většinou 4,7 kΩ mezi drát a +3,3 V (nebo +5 V).

  • Analogie: vlaječka na stožáru drží pružina nahoru (pull-up). Každý, kdo má provaz, může vlaječku stáhnout dolů. Když nikdo netahá, pružina ji drží vzhůru.
  • Proč tak divně? Aby nedošlo ke zkratu. Kdyby dva účastníci zároveň tlačili — jeden HIGH, druhý LOW — spálí si piny. Open-drain tohle riziko eliminuje: kdokoliv může LOW, nikdo HIGH = nic se nerozbije.
  • Hodnota 4,7 kΩ je kompromis. Moc malá (100 Ω) → zbytečně velký proud. Moc velká (100 kΩ) → pomalý přechod 0→1 (nestíhá rychlost).

👌 Co to znamená: ACK?

ACK = „acknowledge", kývnutí „rozumím, slyším". Když master pošle adresu, slave se ozve stažením SDA k zemi na 1 takt — to je jeho „tady jsem". Pokud žádný slave tu adresu nemá, nikdo neodpoví (NACK) a master ví, že tam nic není.

Analogie: volání jmen ve škole. „Honza Novák?" — „Tady!" (ACK). „Petr Novák?" — ticho (NACK, není ve třídě).

🔍 Začni vždy I²C scannerem

Než zkusíš komunikovat s konkrétním čipem, ověř, že vůbec odpovídá. Napiš krátký program, který projde všechny adresy 1–126 a pošle dotaz. Čipy, co ACKnou, vypíšeš. Za 10 sekund víš, co na desce máš.

#include <Wire.h>

void setup() {
  Wire.begin();
  Serial.begin(115200);
  Serial.println("Hledam I2C zarizeni...");

  for (byte addr = 1; addr < 127; addr++) {
    Wire.beginTransmission(addr);
    if (Wire.endTransmission() == 0) {
      Serial.print("Nalezen: 0x");
      Serial.println(addr, HEX);
    }
  }
}
void loop() {}

Typické adresy, které potkáš:

  • 0x3C (60) — OLED displej SSD1306
  • 0x68 (104) — akcelerometr MPU6050, hodiny DS3231
  • 0x76 (118) — meteo senzor BME280
💡 Shrnutí I²C jednou větou: Jeden šéf + mnoho pracovníků, dva dráty, každý pracovník má vlastní jméno, šéf volá jménem, pracovník odpoví. Levné na dráty, ideální pro senzory.

🚀 19.5 SPI — šéf a zaměstnanci, rychlé „full-duplex"

SPI (čti „es pé í") je nejrychlejší běžný sériový protokol. Používá se pro věci, kde je potřeba vysoká rychlost: SD karty (gigabajty dat), LCD displeje (hodně pixelů), externí Flash paměti, rádia (LoRa, nRF24).

Potřebuje 4 dráty (trochu víc než I²C, ale za to máš rychlost):

  • MOSI (Master Out, Slave In) = „šéf mluví k zaměstnanci". Data jdou z MCU do slave.
  • MISO (Master In, Slave Out) = „zaměstnanec odpovídá šéfovi". Data jdou ze slave do MCU.
  • SCK (Serial Clock) = hodiny. Master je generuje, stejně jako u I²C.
  • CS nebo SS (Chip Select / Slave Select) = „výběrové tlačítko". Jeden pin na každého slave.

☎️ Co je full-duplex u SPI?

Tady se vracíme k pojmu z 19.2. Všimni si: SPI má samostatný drát pro každý směr (MOSI a MISO). To znamená, že šéf může mluvit a zároveň poslouchat.

  • Analogie: obyčejný telefonát. V jednu chvíli posíláš bit „0" šéfem dolů (MOSI) a v tu stejnou chvíli dostáváš odpověď z druhého konce (MISO). Obě nitě jedou souběžně.
  • Proč je to výhoda? Když chceš přečíst bajt z SD karty, v tu stejnou chvíli můžeš poslat další požadavek. Ušetříš polovinu času oproti half-duplex (kde bys musel čekat, až druhá strana domluví).
  • Srovnání: I²C je half-duplex (oba dráty se dělí, musí se střídat). UART je full-duplex, ale jen s jedním partnerem (má 2 dráty pro 2 účastníky). SPI je full-duplex pro mnoho partnerů (4 dráty, ale 1 šéf + N zaměstnanců vybíráš CS).

🚪 Co to znamená: CS (Chip Select)?

I²C používá adresy (jména). SPI jde na to jinak — má fyzicky oddělený drát pro každého slave. Jeden drát = jeden slave. Master vyvolá „teď ty" tím, že stáhne jeho CS pin do logické 0.

  • Analogie: kancelář se 4 zaměstnanci a šéfem. Každý má vlastní dveře a zvonek. Šéf stiskne zvonek na konkrétních dveřích → ten jeden zaměstnanec vyběhne poslouchat. Ostatní ho neslyší.
  • CS je aktivní v logické 0 (LOW). Když je pin HIGH, slave ho ignoruje všechno. Když MCU pin stáhne LOW, slave zbystří uši.
  • N slaves = N CS pinů na MCU + 3 sdílené (MOSI, MISO, SCK). 5 slaves = 8 drátů celkem. Proto SPI nevyužíváš pro 50 senzorů (použij I²C), ale pro 1–5 rychlých zařízení.

🎛️ Co to znamená: SPI mód 0, 1, 2, 3?

Tohle je možná trochu technické, ale stačí základní představa. SPI módy se liší v tom, kdy přesně přečíst data vůči hodinovému signálu. Dvě volby × dvě volby = 4 módy (0, 1, 2, 3).

  • CPOL (Clock POLarity) — je klidová úroveň hodin 0 nebo 1?
  • CPHA (Clock PHAse) — čti data na první hraně, nebo na druhé?
  • Mód 0 (CPOL=0, CPHA=0) — nejčastější. Používá ho SD karta, většina ADC.
  • Mód 3 (1, 1) — druhá nejčastější volba.

Praxe: v datasheetu senzoru najdeš „SPI mode 0" nebo „mode 3" a v kódu nastavíš SPI.setDataMode(SPI_MODE0). Když se to nekope, uvidíš krakatice. Nastavuj to podle datasheetu a přestaň se tím trápit.

💡 Shrnutí SPI jednou větou: Šéf + několik zaměstnanců, každý má vlastní zvonek (CS), šéf si vybere, komu zazvoní, pak spolu mluví plně oboucestně a rychle. Ideální pro SD karty, LCD displeje, rádia.

🧭 19.6 Který protokol kdy? (srovnávací tabulka)

Nebraň se: každý protokol má své typické použití. Nauč se vzory a nebudeš muset dlouho rozhodovat.

 UARTI²CSPI
Počet drátů2 + GND2 + GND4 + GND
Rychlost9,6k – 1 Mbps100k – 1 Mbps1 – 100 Mbps ⚡
SměrFull-duplexHalf-duplexFull-duplex
Počet zařízení1:1až 127 na adresách1 master + N slaves (každý 1 CS pin)
Typické použitíSerial Monitor, Bluetooth, GPS, GSMSenzory, OLED displej, EEPROM, RTCSD karta, LCD, rádio LoRa, externí Flash

🎯 Rozhodovací strom pro začátečníka

  • „Chci poslat zprávu z Arduina do PC" → UART (Serial Monitor je UART).
  • „Potřebuju Wi-Fi/Bluetooth/GPS modul k MCU" → obvykle UART.
  • „Mám 1–20 senzorů a chci šetřit piny" → I²C.
  • „Potřebuju rychle číst z SD karty nebo LCD displeje" → SPI.
  • „Nejsem si jistý" → zkontroluj datasheet součástky — tam je napsáno, který protokol umí.

Část 2 — Praktické příklady

Od teorie k blinkajícím LED a displeji, který něco vypíše

⏱ Čas na studium: přibližně 1 hodina

Příklad 1: Hello World přes UART (Arduino → PC)

Co uděláme: Arduino každou sekundu pošle na Serial Monitor zprávu „Hello #1", „Hello #2", … Když do Monitoru napíšeš znak a stiskneš Send, Arduino ti odpoví „got: X". Obousměrná komunikace přes jediný USB kabel.

Hardware: žádný extra. Arduino má uvnitř čip USB-UART převodníku (CH340 nebo FT232). Ten převádí napětí TX/RX na USB protokol. Ty tam jen zapojíš USB kabel.

Krok 1 — setup(): zapni UART na 115200 baud:
void setup() {
  Serial.begin(115200);        // zapne UART, 115200 baud, 8N1 default
  Serial.println("UART je up!");
}
Krok 2 — loop() s ne-blokujícím timerem:
unsigned long lastMs = 0;
uint16_t counter = 0;

void loop() {
  // Každou sekundu pošli Hello #N
  if (millis() - lastMs >= 1000) {
    lastMs = millis();
    Serial.print("Hello #");
    Serial.println(++counter);
  }

  // Když PC něco pošle, vrať to zpět
  while (Serial.available()) {
    char c = Serial.read();
    Serial.print("got: ");
    Serial.println(c);
  }
}
Krok 3 — test: V Arduino IDE otevři Tools → Serial Monitor, nastav baud rate 115200. Uvidíš „Hello #1", „Hello #2", … Pak napiš nahoře „X" a klikni Send — Arduino odpoví „got: X".
Co se děje pod kapotou: Serial.print() nahází bajty do interního bufferu (64 B u AVR, 256 B u ESP32). Samotné vysílání bit-po-bitu dělá UART modul uvnitř čipu — je to hardware, CPU o něm nemusí vědět. Proto Serial.print neblokuje program — vrátí hned kontrolu, a vysílání doběhne na pozadí.
15 řádků kódu, USB kabel, a máš obousměrnou komunikaci PC ↔ Arduino. Tohle je 90 % debug výpisů, které kdy napíšeš. Pokud chceš posílat víc informací najednou, použij sprintf do lokálního bufferu a pak Serial.write naráz.

Příklad 2: OLED displej SSD1306 přes I²C

Co uděláme: Připojíme malý OLED displej (128×64 pixelů, modrý nebo bílý text) přes I²C na Arduino. Vypíšeme „Hello OLED!" a rostoucí číslo. Za 2 € z AliExpressu, 4 dráty. Perfektní první I²C projekt.

Hardware — jen 4 dráty:

  • VCC → 3,3 V (nebo 5 V, většina modulů zvládne obojí)
  • GND → GND
  • SDA → pin A4 na Arduino Uno (nebo GPIO21 na ESP32)
  • SCL → pin A5 na Uno (GPIO22 na ESP32)

Poznámka k pull-upům: pamatuj na 4,7 kΩ pull-up rezistory z 19.4. Většina OLED modulů z AliExpressu je má už na desce (malé odpory vedle SDA/SCL konektoru). Pokud ne, přidej je externě.

Krok 1 — knihovny: v Arduino IDE: Tools → Manage Libraries, vyhledej „Adafruit SSD1306" a nainstaluj i závislost „Adafruit GFX Library".
Krok 2 — kód:
#include <Adafruit_SSD1306.h>

// Vytvoříme objekt displeje: 128 pixelů široký, 64 vysoký, I²C, bez reset pinu
Adafruit_SSD1306 display(128, 64, &Wire, -1);
uint16_t counter = 0;

void setup() {
  Wire.begin();                                   // zapne I²C na SDA=A4, SCL=A5
  display.begin(SSD1306_SWITCHCAPVCC, 0x3C); // inicializace displeje, adresa 0x3C
  display.setTextSize(2);                       // velký text (default je 1)
  display.setTextColor(WHITE);                     // text „svítí" (inverze černé)
}

void loop() {
  display.clearDisplay();                           // smaž dřívější obsah
  display.setCursor(0, 0);                       // pozice kurzoru: roh vlevo nahoře
  display.println("Hello");
  display.println("OLED!");
  display.print("n=");
  display.println(++counter);
  display.display();                               // pošli framebuffer do displeje
  delay(1000);
}
Jak to funguje: Knihovna Adafruit_SSD1306 udržuje v paměti MCU framebuffer (128×64 = 1024 bajtů) — obraz toho, co má displej zobrazovat. Když napíšeš display.println("Hello"), knihovna jen nastaví pixely v bufferu. Teprve display.display() pošle celý buffer přes I²C do displeje (trvá to ~30 ms při 400 kHz I²C). Tak ušetří I²C provoz — posíláš jen 1× za frame, ne při každém změně písmenka.
Troubleshooting:
  • Displej nesvítí vůbec? Nejdřív spusť I²C scanner z 19.4. Když nic nenajdeš → zkontroluj zapojení SDA/SCL (často zaměněné), napájení, pull-upy.
  • Scanner najde 0x3D, ne 0x3C? Některé moduly mají odlišnou adresu. Změň v kódu 0x3C na 0x3D.
  • Používáš ESP32? Změň Wire.begin() na Wire.begin(21, 22) (SDA=GPIO21, SCL=GPIO22).
OLED za 2 €, 4 dráty, 20 řádků kódu. Stejný pattern funguje i pro BME280 (teplota/vlhkost/tlak), MPU6050 (akcelerometr), DS3231 (hodiny reálného času), AT24C32 (externí EEPROM paměť) — všechny jsou I²C, sdílí stejné 2 dráty, jen mají různé adresy. Můžeš mít všechny 4 zároveň na jedné desce.

Část 3 — Shrnutí a test

Klíčové pojmy, pravidla a kvíz pro ověření

📋

Shrnutí lekce 19

Klíčové pojmy jednou větou

📝

Test z lekce 19

5 otázek · 5–10 minut

🔁

Opakovací test — lekce 1–19

10 otázek napříč kurzem