MOSFET jako kohoutek ovládaný napětím (tlakem) místo proudem (silou)
⏱ Čas na studium: přibližně 1 hodina
MOSFET (čti „mosfet") je druhý velký typ tranzistoru. Stejně jako BJT (L12) má tři důležité vývody a umí spínat velký proud. Ale pracuje úplně jinak — místo toho, aby ho řídil malý proud do báze, řídí ho jen napětí na gate. Do gate skoro neteče žádný proud (v klidu).
„MOSFET" je zkratka z Metal-Oxide-Semiconductor Field-Effect Transistor (čti: „metal-oksaid-semikondaktor fíld-efekt tranzistor") — česky „polem řízený tranzistor s kovovým ovladačem a oxidovou izolací". Dlouhé, ale obsahuje klíče k pochopení:
Kvůli té izolační vrstvě je gate elektricky odděleno od zbytku — teče do něj jen nepatrný nabíjecí proud (chová se jako kondenzátor, viz L5).
Srovnání s BJT (L12): Gate ≈ báze (ovládací), Drain ≈ kolektor (horní), Source ≈ emitor (dolní). Stejná topologie, ale gate je izolovaný, takže do něj neteče proud.
Označení na součástce: u typického pouzdra TO-220 (černý plastový blok s kovovou plochou pro chladič, např. IRF540N) je pořadí zleva při pohledu na označení: G-D-S. Vždy ověř v datasheetu.
Stejně jako BJT má NPN/PNP, MOSFET má N-channel a P-channel. Rozdíl:
Mnemonika na šipku: N-MOSFET = šipka dovnitř (na těle). P-MOSFET = šipka ven. (Je to obráceně než u BJT — na to si dávej pozor!)
Proč je N-MOSFET populárnější? Elektrony jsou 2–3× rychlejší než díry. Při stejné ploše čipu má N-MOSFET menší odpor RDS(on), dokáže větší proud. Proto je levnější. P-kanálový je potřeba jen když chceš spínat nad zátěží (rozlišení níže).
Jak moc napětí mezi gate a source musíš přiložit, aby se MOSFET otevřel? Dvě klíčové hodnoty z datasheetu:
VGS(th) (čti „vé-gé-es-trešhold", anglicky threshold = „práh") je napětí, při kterém MOSFET začne vést. Pod ním nic neteče, nad ním se začíná otevírat.
Tohle je nejdůležitější pojem pro Arduino hackery. Arduino pin dává 5 V (nebo 3,3 V u ESP32). Chceš, aby MOSFET na tohle napětí plně sepnul, ne aby byl jen poloviční cestou.
Když je MOSFET plně otevřený, chová se mezi D a S jako velmi malý odpor. Tomu se říká RDS(on) (čti „ár-dé-es-on", „odpor D-S v zapnutém stavu"). U moderních MOSFET je tenhle odpor ohromně malý — řádově 1–50 mΩ. Při 10 A proudu padne jen zlomek wattu.
Odpor mezi Drain a Source, když je tranzistor plně sepnutý. Čím menší, tím lepší (méně tepla, vyšší účinnost).
Nejběžnější použití MOSFETu v hobby projektech: spínač velkého proudu. Stejný vzor jako u BJT (L12.4), ale s jedním klíčovým zjednodušením — do gate skoro nic neteče, takže nepotřebuješ bázový rezistor s přesným výpočtem.
Nejjednodušší zapojení na světě. Zátěž je nahoře (na +VCC), MOSFET ji „stahuje" k zemi.
Proč 100 Ω na gate? Gate je kondenzátor (~1–5 nF). Když Arduino skočí z 0 na 5 V, teče do něj krátký nabíjecí pulz (stovky mA po pár nanosekund). 100 Ω rezistor ho omezí na ~50 mA (pod limitem Arduino pinu 20–40 mA kontinuálně, ale krátký peak OK). Bez něj Arduino pin může „čichat ke smrti".
Co ještě přidat?
Někdy potřebuješ, aby zátěž byla uzemněná (třeba sdílí zem s dalšími moduly). Pak musíš spínat nad zátěží — mezi +VCC a zátěží. Pro to potřebuješ P-MOSFET.
Kdy ho použít? Když chceš „vypnout úplně napájení" zátěže (třeba celý modul). Low-side sice přeruší proud, ale zátěž pořád „visí" na +VCC — malý svod přes ni může zabránit plnému vypnutí.
Typické P-MOSFETy: AO3401, IRF9540, IRLML6401. Pro Arduino vyber logic-level variantu (AO3401 má VGS(th) = −1,3 V, otevře se z 3,3 V i 5 V logiky).
Gate je izolovaný → pokud ho nikam nepřipojíš, zachytí statickou elektřinu ze vzduchu (mV → V během sekund). MOSFET začne neřízeně spínat a vypínat, zátěž „bliká" nebo motor „škubává". Ještě horší: vysoké napětí z ESD (prst na koberci = až 10 kV!) může probít oxidovou vrstvu a MOSFET je fuč.
Vždy přidej pull-down rezistor (10 kΩ z gate na GND u N-MOS, nebo pull-up 10 kΩ z gate na +VCC u P-MOS). Drží gate v definovaném stavu, když ho nikdo jiný neovládá.
Když výrobce vyrábí MOSFET, vznikne nezamýšleně uvnitř ještě jedna dioda — mezi source a drain (u N-MOS anoda=S, katoda=D). Říká se jí body dioda (čti „bodi dajod") nebo „parazitní dioda".
Gate je kondenzátor (~1–10 nF). Když ho Arduino nabije přes 100 Ω rezistor, trvá to mikrosekundy. To je OK pro spínání LED pásku nebo relé (kde nepřesnost 10 µs nevadí). Ale pro PWM na vysoké frekvenci (třeba ovládání motoru na 20 kHz = perioda 50 µs) tohle nestačí — MOSFET stráví půlku času v „přechodu" a ohřeje se.
Oba umí stejnou základní práci: spínat velký proud malým signálem. Ale mají úplně jinou filosofii. Zde je přímé srovnání, podle kterého si vybereš.
| BJT (L12) | MOSFET (L13) | |
|---|---|---|
| Řídí se | Proudem do báze | Napětím na gate |
| Proud do řídicího vstupu | IB = IC/β (~mA) | Skoro 0 (jen nabíjení C) |
| Zbytkové napětí ON | VCE(sat) = 0,2 V (konst.) | I · RDS(on) (lineární) |
| Teplo při velkém proudu | Hodně (VCE·I) | Málo (I²·R) |
| Rychlost | kHz | MHz–GHz |
| Cena | Nízká | Podobná (dnes) |
| ESD citlivost | Nízká | Vysoká — oxid může probít |
| Analogie | 🚰 kohoutek otáčený silou | 🎛️ kohoutek ovládaný tlakem |
Arduino spíná velké proudy MOSFETem
⏱ Čas na studium: přibližně 1 hodina
Zadání: Chceš ovládat 12 V LED pásek (5 m, 2 A) z Arduina. BJT (BC547) nestačí — 100 mA limit. TIP120 by to zvládl, ale topí. MOSFET IRLZ44N (logic-level, 47 A, RDS(on) = 28 mΩ) je ideál.
analogWrite(3, x) dá PWM stmívání. Tip: pro plynulé stmívání stlač PWM frekvenci na min. 500 Hz (oko nevidí blikání) — Arduino default je 490 Hz, takže funguje out-of-box.Typický scénář: Nakoupíš na eBayi balíček „IRFZ44N" za 3 € (10 kusů). Zapojíš stejně jako v Příkladu 1 s 2 A LED páskem. Výsledek: LED pásek svítí napůl, MOSFET je po minutě horký jako brambora. Proč?
Zadání: Máš GPS modul (5 V, 100 mA), chceš ho z Arduina úplně vypnout (šetřit baterii). Modul sdílí zem s Arduinem — potřebuješ spínač nad modulem. Použij high-side P-MOSFET AO3401.
Klíčové pojmy, vzorce a kvíz
Shrnutí lekce 13
Test z lekce 13
Opakovací test — lekce 1–13